Inspirace

Móda v období Romantismu

 Prodlužuje se tak do vlečky a dosahuje úctyhodné délky až dvou metrů.. Vrací se tak do módy v minulosti oblíbená sukně „a la polonaise“, kdy svrchní sukně je po stranách a vzadu dekorativně zřasená a zdvižená, přidržovaná sponou nebo stuhou. Jakmile se sukně rozšiřuje o krinolínu, zužují se rukávy živůtku, které jsou těsně přiléhavé. V padesátých letech jsou opět rukávy zdobnější, často dvojité, spodní těsně přiléhavé, svrchní rozšířené, někdy i do bohatého vějíře, ozdobené krajkou nebo vyztužené kovovou obručí. Živůtek bývá bohatě zdoben nebo doplněn volány.

Móda v období Empíru

v módě je návrat k antickému stylu. Ženy se vzdávají obručí a šněrovaček a odhalují dekolty. Oblékají se do chemise, mušelínové nebo kmentové košile s velkým dekoltem, malými rukávky a pasem posunutým těsně pod poprsí. Časem se pas poněkud snižuje, dekolty se zmenšují, délka chemise se zkracuje, v roce 1810 odhaluje dokonce i kotník. Od roku 1815 se na chemise přidávají různé límečky, rýšky a stužky. Bilá barva, tolik oblíbená v předešlých letech, je znakem přílišné skromnosti, přepjaté cudnosti nebo rovnou znakem chudoby.

Móda v období Baroka

Koncem 17. století se móda vrací opět k větší stylizaci, tvary opět budí dojem určitě umělosti. Sukně je opět podpírána železnou obručí, zdvihá se na bocích a odhaluje tak nejen spodní sukni, ale i podšívku té vrchní. Živůtek se stahuje kosticemi, je šněrován a dostává čtverhranný výstřih. Přední část živůtku, tzv. „planchette“ je zdobená krajkami a zasouvá se do oděvu zvlášť. Krajky pokrývají výstřih, rukávy i hlavu. Ženy nosí složité účesy podepřené dráty, zvané „a la fontanges“.

Móda v období Gotiky

Aby mohl být ještě přiléhavější, tak se ve 14. stol. stahuje šněrováním nebo se spíná řadami knoflíků. Sukně je bohatě řasená hlubokými záhyby a prodlužuje se do dlouhé vlečky, aby zdůraznila tvar boků a celá silueta tak nabyla pro tuto dobu typického esovitého prohnutí. Velmi oblíbené jsou klobouky, nejznámější z nich je vysoký henin se závojem, jejich tvary se však s dobou a módou rychle měnily.

Móda v období Rokoka

Kolem roku 1745 získává sukně novou podobu. Rozšiřuje se do stran a vpředu a vzadu se splošťuje. Půdorys tak tvoří ovál. Sukně je tak vysoko nad pasem, že je možné si o ni opřít lokty, proto dostává tento typ krinolíny název „panier a coudes“. Sukně dosahovala šířky až 150 cm a tak bylo nutné s ní do dveří vstupovat jen bokem. Řešení sukně je podobné jako v baroku, vpředu se trojúhelníkově rozvírá a využívá tak barevný i materiálový kontrast spodní a svrchní sukně. Různé typy šatů dostávají i názvy, např. u „robe a la polonaise“ je sukně vpředu otevřená, zřasená a zdvižená dvěma až třemi náběry (1766 – 1785). Postupně se spodní sukně zkracuje, náběry mohutní a noha v botce na vysokém podpatku je vidět až ke kotníku

Móda v období Renesance

Manýrismus – španělská renesance – proti harmonické renesanční módě je manýristická móda Španělska ovlivněna geometrickými tvary, které přirozené linie těla spíše deformují. Šaty se šijí z těžkých drahocenných látek, sametů a brokátů tmavších barev,  jsou vyšívané zlatými a stříbrnými nitěmi a posázeny drahokamy a perlami. Sukně mají zvonový tvar a jsou vyztuženy kovovými obručemi. Živůtek je trojúhelníkový, vyztužený, ve špici vybíhá do sukně, nazývaný také „husí břicho“. Živůtek doplňoval tuhý krajkový límec nebo okruží, kterému se pro svůj tvar a velikost říkalo „mlýnský kámen“. Rukávy byly různých tvarů, často bohatě zdobené krajkou nebo i prostřihy, někdy se připevňovaly tkanicemi ke šněrovačce.