Vyberte stránku

Inspirace

Do jaké doby se chcete vrátit?

Jak to funguje?

Princezní sen na zakázku ušijeme obvykle do 14 dnů od odsouhlasení střihu a látek. U malých princezen (do 12 let) nejsou krejčovské zkoušky nutné. U větších dívek, které se již tvarují do plné krásy, bude krejčovská zkouška nutná.

Baroko

Něco krátkého k období baroka

Rokoko

Něco krátkého k období baroka

Empír

Něco krátkého k období baroka

Romantismus

Něco krátkého k období baroka

Gotika

Něco krátkého k období baroka

Renesance

Něco krátkého k období baroka

Romantismus

Šaty, které se nosily v dobách slavné císařovny Sisi mají bohatě řasenou sukni, může být i volánková, živůtek zdobený krajkami, prýmky a dalšími ozdobami, s krátkými, většinou balónkovými rukávky. Pod sukni je vhodná spodnička nebo krinolína.

Móda v období Romantismu

Živůtek je vypasován, sukně se zkracuje a pas se posunuje níž. Pro zvýraznění siluety se opět začíná používat korzet a kvůli optickémů efektu úzkého pasu se rozšiřují rukávy do tvarů, podle kterých dostávají i jména – šunkové, pagodové, skopová kýta. Někdy jsou rukávy tak mohutné, že je musí zpevňovat kostice. Období let 1840 – 1870 se nazývá druhým rokokem. Do módy se vrací opět krinolína. Zpočátku má nová krinolína tvar kopule, její objem se neustále zvětšuje, až na konci 50. let vzniká tvar podobný pyramidě. Tehdy tvoří její spodní průměr dva až dva a půl metru. V šedesátých letech se sukně vpředu zplošťuje, vzadu pak rozšiřuje a prodlužuje, takže z boku má tvar trojúhelníku. 

 Prodlužuje se tak do vlečky a dosahuje úctyhodné délky až dvou metrů.. Vrací se tak do módy v minulosti oblíbená sukně „a la polonaise“, kdy svrchní sukně je po stranách a vzadu dekorativně zřasená a zdvižená, přidržovaná sponou nebo stuhou. Jakmile se sukně rozšiřuje o krinolínu, zužují se rukávy živůtku, které jsou těsně přiléhavé. V padesátých letech jsou opět rukávy zdobnější, často dvojité, spodní těsně přiléhavé, svrchní rozšířené, někdy i do bohatého vějíře, ozdobené krajkou nebo vyztužené kovovou obručí. Živůtek bývá bohatě zdoben nebo doplněn volány.

Empír

Po těžkopádném a svazujícím rokoku přichází volnější styl, nazývaný empír. Šaty jsou šité z lehčích vzdušnějších materiálů, mají zvýšený pas a jemně řasenou sukni.   Pod tyto modely patří lehká tylová spodnička. Někdy bývá sukně ze dvou materiálů, svrchní průsvitný, spodní kontrastní. Svrchní sukně může být v přední části otevřená. Rukávky krátké, nadýchané, balónkové, jemně zdobené.

Móda v období Empíru

v módě je návrat k antickému stylu. Ženy se vzdávají obručí a šněrovaček a odhalují dekolty. Oblékají se do chemise, mušelínové nebo kmentové košile s velkým dekoltem, malými rukávky a pasem posunutým těsně pod poprsí. Časem se pas poněkud snižuje, dekolty se zmenšují, délka chemise se zkracuje, v roce 1810 odhaluje dokonce i kotník. Od roku 1815 se na chemise přidávají různé límečky, rýšky a stužky. Bilá barva, tolik oblíbená v předešlých letech, je znakem přílišné skromnosti, přepjaté cudnosti nebo rovnou znakem chudoby.

Baroko

Baroko se vyznačuje bohatě nabíranou sukní, která potřebuje pro udržení tvaru krinolínu. Živůtek je pevný, výrazně zdobený portami a krajkami, rukávy nabírané a také bohatě zdobené. Dá se říci, že v baroku není nikdy dost ozdob v podobě krajek a prýmků.

Móda v období Baroka

Začátkem 17. století se móda uvolňuje, oprošťuje se od sevřených a svázaných tvarů španělské módy. Mizí okruží, v oblibě jsou krajkové límce, manžety na rukávech, často zakončené krajkou, ženy nosí na obličejích masky, aby si uchovaly světlou neposkvrněnou pokožku. Živůtky se šněrují, opět se dává vyniknout spodnímu prádlu. V oblibě jsou jasné, barevné tóny, zavádí se nové materiály, výzdoba i tvar šatů. Místo sametu se používá hedvábí, místo kovu a drahocenných zdob jemné vzdušné krajky, hedvábné šňůry, stuhy, lemy a výšivky, které se rozprostírají po celém šatu. 

Koncem 17. století se móda vrací opět k větší stylizaci, tvary opět budí dojem určitě umělosti. Sukně je opět podpírána železnou obručí, zdvihá se na bocích a odhaluje tak nejen spodní sukni, ale i podšívku té vrchní. Živůtek se stahuje kosticemi, je šněrován a dostává čtverhranný výstřih. Přední část živůtku, tzv. „planchette“ je zdobená krajkami a zasouvá se do oděvu zvlášť. Krajky pokrývají výstřih, rukávy i hlavu. Ženy nosí složité účesy podepřené dráty, zvané „a la fontanges“.

Gotika

Šaty z tohoto období obkreslují ženskou siluetu, zdůrazňují pas, od boků se rozšiřují do sukně střihu A. Rukávy jsou úzké, nad lokty se rozšiřují a prodlužují do cípů, které mohou být dlouhé až k zemi. V pozdním středověku se rukávy začínají řasit a zdobit prostřihy, kterými prosvítá kontrastní nebo zdobná látka. Šaty jsou doplněny lehkou tylovou spodničkou.

Móda v období Gotiky

gotický střih se dokonale přizpůsobuje tvaru těla, zdůrazňuje se štíhlost pasu, šířka boků a plastičnost ňader. Rukávy těsně obkreslují ramenní kloub, k zápěstí se rozšiřují, ústí do dlouhých cípů na loktech, někdy dosahují až k zemi, jsou výrazně zdobeny. V Čechách se takovýmto rukávům říkalo „pachy“, protože se za kráčející postavou táhly jako pach. V pozdní gotice může být vrchní část rukávů zdobena prostřihem, ve kterém prosvítá spodní oděv. Živůtek změnil střih díky postranním švům, ve 13. století je ještě uzavřený, později se začíná odhalovat krk, někdy i ňadra. 

Aby mohl být ještě přiléhavější, tak se ve 14. stol. stahuje šněrováním nebo se spíná řadami knoflíků. Sukně je bohatě řasená hlubokými záhyby a prodlužuje se do dlouhé vlečky, aby zdůraznila tvar boků a celá silueta tak nabyla pro tuto dobu typického esovitého prohnutí. Velmi oblíbené jsou klobouky, nejznámější z nich je vysoký henin se závojem, jejich tvary se však s dobou a módou rychle měnily.

Rokoko

Ani u rokokových šatů nesmí chybět bohatě řasená sukně, jejíž tvar musí držet krinolína. Sukně může být vpředu rozdělená, různě řasená, zdobená prýmky a krajkami. Živůtek pevnější, mašle na předním živůtku měla obzvlášť v oblibě Marie-Antoinette. Zvláštním střihem jsou pak šaty typu “a la francaise”, které mají v zadní části pelerínku, která volně přechází do vlečky. Tento střih má velkou výhodu, neboť díky skrytému vnitřnímu šněrování se může libovolně přizpůsobit rostoucí postavě.

Móda v období Rokoka

V ženském oděvu je moderní nebližé, domácí oděv, který se tváří jako pohodlný, je však velmi dekorativní a pohodlnost pouze předstírá. Tvoří ho nepřestřižený volný svrchní oděv, pod který se nosí ještě živůtek, korzet a spodničky. Postupem času prochází negližé proměnou, tak například „robe chemise“ byla v pase svázána serpou z mušelínu nebo z jiné transparentní látky,  „robe a la levit“ je vpředu zcela otevřená a odhaluje tak dekoltovaný živůtek a spodní šaty, nebo „robe volante“, které uvedla do módy sama královna Marie-Antoinette v roce 1778 a lišila se od ostatních negližé hermelínovým lemem. Celkové siluetě dámského oděvu dominuje krinolína. Akcentuje se úzký pas v kontrastu k široké sukni. Pro výrobu krinolíny se užívají nejdříve dřevěné nebo železné obruče, teprve s využitím velrybích kostic se krinolína odlehčuje. 

Kolem roku 1745 získává sukně novou podobu. Rozšiřuje se do stran a vpředu a vzadu se splošťuje. Půdorys tak tvoří ovál. Sukně je tak vysoko nad pasem, že je možné si o ni opřít lokty, proto dostává tento typ krinolíny název „panier a coudes“. Sukně dosahovala šířky až 150 cm a tak bylo nutné s ní do dveří vstupovat jen bokem. Řešení sukně je podobné jako v baroku, vpředu se trojúhelníkově rozvírá a využívá tak barevný i materiálový kontrast spodní a svrchní sukně. Různé typy šatů dostávají i názvy, např. u „robe a la polonaise“ je sukně vpředu otevřená, zřasená a zdvižená dvěma až třemi náběry (1766 – 1785). Postupně se spodní sukně zkracuje, náběry mohutní a noha v botce na vysokém podpatku je vidět až ke kotníku

Renesance

Základním rysem renesančních šatů je rozšiřující se sukně střihu A, která je zpevněna krinolínou. Sukně může být vpředu otevřená tak, aby byla vidět spodní sukně. Rukávy jsou nabírané, zdobené, mohou mít prostřihy, kterými prosvítá spodní rukáv z kontrastní látky. Živůtek je pevný, zdobený portami, krajkami nebo i šněrováním.

Móda v období Renesance

 

Renesance lidské tělo neodkrývá jako antika, ani ho nezdůrazňuje, jako gotika. Renesance upřednostňuje  především harmonii těla. Poprvé se dělí šat střihem na sukni a na živůtek, který je často šňěrovaný a s malým oválným výstřihem. Rukávy jsou zpočátku jednoduché a přiléhavé, později se doplňují prostřihy. V 16. století jsou rukávy nejnákladnější částí oděvu. Prostřihují se různými směry a nechává se tak vyniknout luxusní část spodního oděvu, která je ušita z bílé tkaniny, v té době velmi vzácné. Rukávy se dokonce mohou od živůtku i oddělit a připevňují se k němu na rameni pouze stuhou. A tak se opět, stejně jako v gotice, stává rukáv symbolem renesanční módy. Účesy si pak ženy zdobí síťkami a rouškami, do vlasů si vplétají šňůry perel.

Manýrismus – španělská renesance – proti harmonické renesanční módě je manýristická móda Španělska ovlivněna geometrickými tvary, které přirozené linie těla spíše deformují. Šaty se šijí z těžkých drahocenných látek, sametů a brokátů tmavších barev,  jsou vyšívané zlatými a stříbrnými nitěmi a posázeny drahokamy a perlami. Sukně mají zvonový tvar a jsou vyztuženy kovovými obručemi. Živůtek je trojúhelníkový, vyztužený, ve špici vybíhá do sukně, nazývaný také „husí břicho“. Živůtek doplňoval tuhý krajkový límec nebo okruží, kterému se pro svůj tvar a velikost říkalo „mlýnský kámen“. Rukávy byly různých tvarů, často bohatě zdobené krajkou nebo i prostřihy, někdy se připevňovaly tkanicemi ke šněrovačce. 

Ostatní

chci vlastní šaty

Nechat si ušít